Listopad 2012

Hledáme posádku Fidé

7. listopadu 2012 v 12:11 | JiV |  Závody

Fidé hledá posádku na seriál závodů Orlického poháru 2013


Po několika měsících úprav a oprav je s.y. Fidé připravena na závodní plavby v kategorii cruisingových lodí. Pro rok 2013 předpokládáme účast v celém seriálu závodů Orlického poháru. Domovským přístavem by měla být některá z marín na Orlické přehradě mezi hrází a hradem Orlíkem (Štěpánek, Hřebeny, Těchnič a pod.) Mimo to budeme nadále držet bóji v Bukovanské zátoce. Hledáme tedy jachtaře, nejlépe se závodními zkušenostmi k doplnění posádky. Přihlásit se však může i kdokoliv bez zkušeností se zájmem o sportovní jachting. Cílem je vytvořit závodní tým cca 8 lidí, kteří by odjeli celý seriál jednotlivých závodů. Po dohodě je možné se zúčastnit i dalších závodů na Orlíku, Slapech nebo Vltavě. Loď bude členům závodního týmu sloužit i pro trénink, popřípadě po dohodě i pro individuální potřebu. Předpokládá se nějaká finanční spoluúčast členů týmu na provozních nákladech lodě.

Loď bude jezdit pod vlajkou YC Zefyrus s mediální podporou Lodního rozcestníku. Sponzory zatím nemáme, ale rozhodně bychom se jim nebránili. Jako vhodnou možnost bych viděl reklamu na asymetrickém spinakru, kterým by v budoucnu mohla být loď dodatečně vybavena. (Předpokladem je výpočet parametrů a instalace čelenu.) Tak pokud o někom víte...

Zájemci o účast v oficiálním týmu se mohou hlásit zde na stránkách - ve formuláři zpráv autorovi. nezapomeňte pls. na sebe zanechat funkční kontakt (e-mail, telefon, jiný kontakt apod.)

Jak (ne)vytahovat loď

7. listopadu 2012 v 11:58 | JiV |  Plavby
Po zralém uvážení, kolik je toho po první sezóně třeba na lodi udělat, bylo rozhodnuto o převezení lodě z Orlíka do Prahy. Dlouho jsem vybíral vhodný termín k vytažení, kterým se nakonec staly dětské podzimní prázdniny. Tím jsem připravil děti o společnou dovolenou v Českosaském Švýcarsku a sebe o podporu a jejich pomoc.
Další přednosti této volby na sebe nedaly dlouho čekat. Den před vytažením lodě se probudil sv. Petr a ještě v polospánku zasypal zemi sněhovou nadílkou a teplotami pod nulou. Než zjistil, že je teprve říjen a že to s tím budíčkem trochu přehnal, leželo všude několik centimetrů sněhu. Plánovaný pobyt na lodi a přeplavba do Maríny Orlík byla odložena až na den vytažení lodě. Loď kotvila na bóji uprostřed Bukovanské zátoky a tak jsem připravil nafukovací člun a speciální kombinaci jachtařského a lyžařského oblečení, včetně péřové bundy a péřového spacáku. Když jsem vyjížděl, ranní mlhy dokreslovaly romatické pohledy na pražskou dopravní kalamitu, která tentokrát postihla nejen silničáře. Auta hrabající před Lidlem mne naplnila uspokojením ze zimních pneumatik a příjemným lechtáním v žaludeční krajině v očekávání dobrodružného dne. Cítil jsem se připraven na vše, včetně kalamity, neboť výprava měla charakter "těžké expedice" a po 20 letech jachtařských zkušeností jsem si myslel, že jsem nic neponechal náhodě. Vlek na 3,5 tuny by si měl s lodí hravě poradit a Toyota Ladcruiser se speciální terénní úpravou svými schopnostmi šlapala na paty oblíbenému traktoru zn. Zetor. V Chuchli jsem přesedl ke kamarádce do vytopené terénní žabičky VITARA 4x4, přeložil zimní výbavu a vyrazil na poslední letošní polární plavbu do maríny s jeřábem. Toyotka s vlekem měly po poledni přijet rovnou do maríny Orlík.
Po příjezdu do zátoky jsem chvíli pochyboval, že jsem u přehrady a zalitoval, že jsem si nevzal lyže. Vytáhl jsem el. pampu-fén a začal nafukovat zmrzlý člun. Batoh jsem naplnil polární výbavou a přesunul jsem se blíže k vodní hladině. Člun vesele klouzal po sněhu a postupně se mi zlepšovala zimní nálada. Jitka statečně odolávala mé nabídce, aby jela se mnou, že podobnou plavbu v Česku hned tak nezažije. Pro auto, že si může pak zajít procházkou zimní krajinnou. U vody mne však humor opustil a to tak, že úplně. Charakteristické bublání na hladině ukazovalo na pořádnou díru v člunu a sykot ze všech stran nevěstil nic dobrého. Sváry zmrzlého člunu nevydržely zimu ani sílu situace a popraskaly, kde se jen dalo. Hlavní komora však ucházela jen lehce. Nebylo zbytí. Buď těch 100 m plavat, nebo se pokusit dojet dříve než se člun vyfoukne a nabere tolik vody, až se potopí. Člun jsem dofoukl pusou, odhadl čas plavby a čas vyfouknutí, riziko jsem zhodnotil tak 50/50. Ideální situace pro televizní soutež, ale naprosto blbá situace pro vytahování lodě. Nedalo se nic dělat. Několik posledních fuků, vzkaz dceři, kdybchom se už nevideli a následoval veslařský sprint k lodi.
Kdo nezažil, neuvěří... Pocit pozvolna se potápějící lodi s 10 vrstvami oblečení na sobě, batohem na zádech a holinkami na nohou vám dá fakt křídla, že by Redbull záviděl. V polovině cesty se začal zdvíhat předek a zadek člunu z vody a střední část se začala přibližovat povážlivě k hladině. Vzpomínka na kreslený seriál Pepka námořníka a jeho zázračný špenát, mne inspirovala k nadpozemskému výkonu, převyšujícímu výkon spalovacího Tohatsu 5. Lodě jsem nakonec dosáhl těsně před potopením, jen s lehce mokrým pozadím a batohem.
Vybaven autosmetáčkem a škrabkou na led, jsem odmetl z lodě závěje sněhu, naskládal věci do kajuty a sundal několik tepelných vrstev, jsa zpocen po veslařském výkonu. Nainstaloval jsem přívěsný motor a chviličku si pohrával s myšlenkou vytáhnout plachty. Nakonec jsem jen "pro jistotu" zprovoznil rolfok s genou a pokračoval ve škádlení motoru.
Asi na třetí zatažení se mi podařilo motor nahodit a preventivně jsem jej nechal aběžet, aby se zahřál na provozní teplotu. Mezi tím začala má vlastní provozní teplota povážlivě klesat. Vyřešil jsem to opětovným přibráním tepelných vrstev a hlavně nemrznoucí alkoholovou směsí s označením Captain Morgan, užívanou vnitřně. To mne ukolébalo v domnění, že vše je už v pohodě a nic zlého se nemůže přihodit.
Odvázal jsem tedy loď a zařadil dopřednou rychlost se zvoláním: "Zdar polárníkům". Výsledkem bylo okamžité chcípnutí motoru. Následně jsem opakoval nesčetněkrát divadelní scénu: "Nastartuj motor, zařaď rychlost s následným chcípnutím motoru". V tu ránu se probudil z nedělní latergie i vítr vanoucí přímo ke skalnatému břehu. K najetí na břeh zbývalo asi 20m a už jsem sahal po rolfoku a otěžích kosatky, když si motor dal říci a cca 5m od břehu se podařilo udělat obrat.
Pod motorem jsem vyrazil směr Marina Orlík, zpocený i tam, kde bych být vůbec neměl. Na chvíli jsem vytáhl i kosatku, ale vítr nebyl příznivý kombinované plavbě pod plachtami a motorem současně. Do těchto úvah zazvonil mobilní telefon s katastrofickou novinou, že supr-hupr 3,5 t lodní vlek nelze připojit, neboť je vybaven nejmodernější supr-hupr 12 kolíkovou zásuvkou pro karavany.
Nastalo žhavení telefonů všem, kdo si v neděli nevypli telefon a shánění redukce v nedělním dopoledni. Obětaví přátelé kroužili zasněženou Prahou od Obi k Bauhausu a Hornbachu až se všichni sešli u Auto Kelly, kde si na svátky nehrají a prodají vám potřebnou redukci i nos mezi očima. Odvolal jsem poplach a málem opět narazil do břehu, zaujat telefonováním. S úsměvem č.9 - typu "to jsem přesně chtěl", jsem zamával udivenému rybáři, významně si poťukávajícímu na hlavu. Vše se dařilo a s heslem: "První vyhrání z kapsy vyhání", jsem dorazil do maríny. Vzhledem k faktu, že mne nikdo nečekal a volat Jitce, aby mne přišla pomoci přistát, bylo pod úroveň námořního kapitána, jsem se pustil do manévru ukázkového přistávání proti větru na zpátečku v těsném závěru mělké zátoky. Pánu moří se mně asi již zželelo a tak přistání opravdu proběhlo s virtuozní profesionalitou mořského vlka za zvědavého přihlížení posádek vytahujících předchozí loď. Následně jsem již jen předvedl divácky vděčnou taneční kreaci na zledovatělém molu při uvazování lodi a mohl jsem se pustit do odstrojování.
Po té i další práce již šly jako na drátku a za hodinu byla loď odstrojena. Nabídka na složení stěžně jeřábem mi nepřišla po předchozích zkušenostech zcela ideální, ale pod tlakem ostatních jsem s obavami svolil. Stěžeň šel také jako na drátku .... a to doslovně. V jednu chvíli totiž zůstal viset opravdu na drátku. A to na drátu elektrickém, vedoucím k vrcholovému osvětlení. Škoda byla přijatelná... odnesl to spojovací konektor, který jsem nakonec zvláštním řízením osudu nalezl v kuchyňce na pánvi. Další průběh jeřábování byl již příliš standardní, než aby si zasloužil vleklý komentář. Ostatně vše je vidět z fotografií v místní fotogalerii. Snad jen s výjimkou chvíle, kdy bylo třeba vycouvat s vlekem do 30 st. kopce a nebo vytáhnout Huluxe i s 3,5 t lodí, který se Bůh ví proč, neuváženě zastavil. Pak již šlo vše ráz na ráz. Vytažení lodi, posazení na vlek a noční cesta do Prahy. Následující den pak následovalo další jeřábování z půjčeného vleku, stabilizace lodě, mytí a nekonečné vystěhovávání věcí, které se tam za sezónu namnožily jak houby po dešti. Jediná pozitivní věc - zásoby proviantu vydají na týdny bez nákupu. V dalších dnech se na míru laterálu bude upravovat nový vlek, který Fidé poskytne příjemnější zimní útočiště.
Na jaře, po zaslouženém odpočinku, ji pak čeká nové ošacení, mnoho vylepšení, dýhování a polstrování. Zejména však úprava spinakrového pně pro závody a možná i úchyt čelenu a asymetrický spinakr. Ale o tom až někdy jindy v technické rubrice...

Rodný list - s.y. Fidé

2. listopadu 2012 v 1:43 | JiV
Dle dostupných informací byla Fidé postavena v Čechách a to dokonce pro námořní plavbu. Loď se údajně plavila v teritoriálních vodách Španělska, Francie a Itálie. Mnohé úpravy interiéru a konstrukce potvrzují dodnes tento záměr stavitele. Některé komory pod lůžky byly vypěněny stavební pěnou a vyskládaným polystyrenem. Ve dně lodi byly instalovány sondy echolotu a rychloměru, dnes bohužel nenapojené na žádný display.
Naopak byla demontována příčka pod podlahou kokpitu, pravděpodobně za účelem získání ložné plochy, dobře přístupné z kajuty. Bohužel, díky této úpravě, dochází k praskání laminátu podlahy v kokpitu, což si v budoucnu asi vyžádá nějaké invenční řešení.
Je s podivem, že naopak zůstala zcela neřešena problematika nedostatečně dimenzovaných odtokových otvorů v kokpitu a odvedení vod úzkou trubkou z výsuvného krytu kajuty. Za těchto okolností lze předpokládat, že loď nebyla chopna "efektivní" plavby ve špatném počasí, za prudkého deště a vln jdoucích přes palubu.
nejnešťastnějším zásahem do konstrukce pak bylo vyvrtání několika větracích otvorů do ploutvové skříně, za účelem odvětrání lodě a kuchyňky. Otvory proniká do lodi voda za deště a plavby ve vysokém náklonu. Nevhodné je i řešení odvětrání kajuty pod krytem zasunovatelného vstupu, kde zcela schází zvdvižený okraj laminátu, bránící pronikání vody do kajuty. Loď je vybavena přívěsným dvoudobým motorem Tohatsu 5, který nenese výraznější následky předchozího provozu.
V uplynulých letech Fidé plula na Novomlýnských nádržích, kde se i účastnila místních regat. Zde prošla také první částečnou rekonstrukcí interiéru včetně 12V rozvodů, trakčních baterií a napojení na přípojku nn 220V.
její další osud je aktuálně spojen s Orlickou přehradní nádrží, kde pluje v kategorii race-cruiser, pod klubovou vlajkou YC Zefyrus a s podporou jachtařského serveru Lodní rozcestník. V následujícícm zimním období 2012/2013 ji pak čeká další rekonstrukce interiéru, tekoucí voda, odpad, plyn ale především pak nový spinakrový peń a doladění takelíže pro účast v sérii závodů Orlického poháru 2013. Další její osud zde bude postupně doplňován....

Základní údaje o lodi

2. listopadu 2012 v 0:18 | JiV |  Sportina 595

SPORTINA 595

Length
5,95 m
Beam
2,38 m
Draft
0,25/1,25 m
Weight
0,85 t
Ballast
0,24 t
Main sail
11,00 m2
Jib
8,50 m2
Genoa
12,00 m2
Spinnaker
30,00m2
Crew
5
CE Category
C